Vida, samá voda!

V červnu jsme pro Vás připravili dílny, na kterých zjistíme, že i obyčejná voda má neobyčejné vlastnosti! :)
Jak při všech pokusech postupovat doma? Dozvíte se zde!


Sůl rozpouští led

„Je možné, abychom zvedli kostku ledu, aniž bychom se jí dotkli rukou?”

Materiál:

  • nádobka s vodou
  • plastová miska
  • kostka ledu
  • sůl ve slánce
  • provázek

Postup:

  • kostku ledu si dáme do misky
  • provázek si namočíme a zhruba jeho střed položíme na kostku ledu
  • rovnoměrně posolíme po celé délce, počkáme asi 10 sekund a zkusíme kostku ledu pomocí provázku zvednout

Vysvětlení:

Když led posypeme solí, poklesne jeho teplota tání pod 0 °C a taje ochotněji. Led v okolí provázku tedy rozmrzne. Studený led však brzy způsobí, že voda vzniklá táním znovu zmrzne a provázek přitom zamrzne do ledu. To je také důvod, proč je v zimě k roztání ledu na vozovkách nutné velké množství soli.

_1080307

 

Vodní hladina

„Jak funguje vodní hladina?”

Díky povrchovému napětí se povrch kapalin chová jako elastická fólie a snaží se dosáhnout co možná nejhladšího stavu s minimální plochou. To znamená, že se povrch tekutiny snaží dosáhnout stavu s nejmenší energií. Čím větší je povrchové napětí, tím „kulatější“ je kapička této kapaliny.

Materiál:

  • plastový tácek
  • nádobka s vodou
  • mletý černý pepř
  • jar
  • vatové tyčinky

Postup:

  • vodu vylijeme do plastového tácku
  • hladinu rovnoměrně “popepříme”
  • poté pomocí vatové tyčinky kápneme kapičku jaru
  • sledujeme, co se bude dít

Vysvětlení:

Vodní hladina se chová jako elastická folie – proto se pepř rovnoměrně rozptýlí. Jar se snaží rozprostřít po hladině a tím pepř vytlačuje na okraj. (odborněji: Jar má nižší povrchové napětí než voda, proto se snižuje povrchové napětí mezi částečkami pepře a vody a pepř „sráží“ do hloučků.)

_1080321

 

Tužky v pytlíku

“Myslíte, že je možné propíchnout pytlík s vodou ostrou tužkou, aniž by voda vytekla?.”

Příprava pro 1 skupinu:

  • zavírací sáček
  • 8 obyčejných tužek (ostře ořezaných)
  • lavor

Postup:

  • plastový sáček naplníme ze tří čtvrtin vodou a uzavřeme jej
  • sáček držíme nad lavorem a propichujeme jej skrz naskrz ostře ořezanými tužkami
  • tužky se musí strkat do sáčku velmi opatrně, pomalu, krouživým pohybem
  • je-li tužka hladká a ostře ořezaná, voda ze sáčku vůbec neuniká, takže lavor je jen “bezpečnostní opatření“

Vysvětlení:

Plastové sáčky jsou vyrobeny z polymerů. Řetězce molekul, které polymer tvoří, jsou pružné, a proto tužku pevně obalí. Díky této pružnosti polymeru se okolí tužky vodotěsně uzavře a voda ze sáčku neuniká, ani když jím otáčíte.

_1080330

 

Svíčka zakrytá sklenicí

Co se stane, když hořící svíčku, která leží ve vodě, překryjeme sklenicí?”

Pomůcky:

  • sklenice s vodou
  • plastový talířek
  • svíčka
  • sirky
  • barvivo

Postup:

  • do talíře si nalijeme trochu vody ze sklenice
  • vodu obarvíme potravinářským barvivem pro lepší optické znázornění
  • svíčku dáme do vody,  zapálíme a opatrně ji přiklopíme kádinkou
  • pozorujeme, co se bude dít

Vysvětlení:

Vysvětlení tohoto jevu je poměrně složité, probíhá zde současně několik jevů. Zjednodušeně: Po přiklopení hořící svíčky skleničkou se vzduch ohřívá, má tedy větší objem a větší tlak a vytlačuje se ven – proto vidíme bublinky. Kyslík se po chvíli spotřebuje a svíčka zhasne. Po zhasnutí svíčky se vzduch zase ochladí, má menší tlak a atmosferický tlak z okolí natlačí vodu do skleničky, až se tlaky vyrovnají.

_1080331

 

Ubrousek pod vodou

Myslíte, že je možné ponořit ubrousek do vody, aniž by se namočil?

Pomůcky:

  • větší nádoba s vodou (zavařovací sklenice)
  • malý kelímek
  • papírový ubrousek

Postup:

  • vezmeme malý kelímek, do které zmuchláme ubrousek tak, aby po otočení  nevypadl
  • kelímek uchopíme a ponoříme do vody (velké zavařovací sklenice) dnem vzhůru – ponoříme kolmo
  • vytáhneme z vody a ubrousek je suchý

Vysvětlení:

Ve skleničce je vzduch. Jestliže ji ponoříme do vody dnem vzhůru, vzduch zůstává – nemá kam unikat. Má menší hustotu než voda, proto zůstává pořád nad ní. I ubrousek zůstává pod vodní hladinou ve vzduchu. Proto je po vytažení sklenky z vody suchý.

_1080340

 

Mini akvárium

“Vyrobte si svoje “mini akvárium! Seznámíte se přitom s další vlastností kapalin a to je viskozita. Viskozita je fyzikální veličina charakterizující vnitřní tření, závisí hlavně na přitažlivých silách mezi částicemi. Kapaliny s větší přitažlivou silou mají větší viskozitu, větší viskozita znamená větší brzdění pohybu kapaliny nebo těles v kapalině. Zjednodušeně tedy viskozita zpomaluje pohyb kapaliny nebo těles v kapalině. Glycerol má větší viskozitu než voda, proto rychlost pohybu v našem akváriu závisí právě na množství použitého glycerolu.

Pomůcky:

  • sklenička se šroubovacím víčkem
  • třpytky / glitry v plastovém kelímku – připravíme “dávku už dopředu”
  • glycerín v malém panáku
  • voda v kádince
  • tavná pistole + podložka na stůl
  • chlupaté drátky nastříhané na kratší kousky

Postup:

  • pomocí tavné pistole a chlupatých drátků si vyrobíme “řasy a jiné rostlinky” na dně akvária – tzn. z vnitřní strany víčka
  • do skleničky nasypeme glitry z kelímku – plankton
  • přilijeme vodu a glycerol (podle toho, jak “rychlé” chceme akvárko mít) – těsně pod okraj skleničky
  • na závěr zašroubujeme a vyzkoušíme, jak nám akvárko s planktonem funguje – víčko můžeme ještě zajistit tavnou pistolí

_1080359