Model tsunami

Tsunami představuje vážné přírodní riziko pro obyvatele na pobřeží oceánů, ve výjimečných případě i v okolí jezer nebo přehrad.

Vznik tsunami je spojen s náhlou změnou tvaru mořského dna. Tato změna může být způsobena různými událostmi, velmi častým spouštěčem bývá zemětřesení. U exponátu Kontinentální drift se dozvíte, že litosférické desky jsou v neustálém pohybu, a že tento pohyb je velmi pomalý, řádově centimetry za rok. Tato rychlost je však dlouhodobým průměrem, ve skutečnosti se při kolizi dvou litosférických desek dlouhodobě hromadí napětí a po určité době (jednotky, desítky, stovky let) dojde k jeho uvolnění. S tím je spojen nejen vznik zemětřesení, ale také skokový posun litosférické desky, někdy i o několik metrů. A teď si představte, že se na určité ploše zvedne mořské dno o dva metry. Stejně tak se zvedne vodní sloupec v oceánu a voda musí někam odtékat, takže vyrazí všemi směry od epicentra zemětřesení v podobě nenápadné vlny tsunami.

Podobný efekt může mít podmořský sesuv. Mezi šelfovým mořem a oceánským dnem je kontinentální svah. Jeho sklon není nijak příkrý, ale nepřetržitě se na něm hromadí sedimenty – písčité, prachovité, jílovité nebo karbonátové. Pokud je sedimentů příliš nebo dostanou-li nějaký impuls (např. zemětřesení) sjíždí po mořském svahu směrem dolů. Objem hmoty v pohybu bývá často obrovský a změna morfologie dna se opět přenáší na vodní sloupec a může vést ke vzniku tsunami.

Asi nejméně obvyklou možností je impulz dodaný vodní hladině shora. Když hodíte velký kámen do vody, různě velké vlnky se rozběhnou v soustředných kruzích na všechny strany. To se ve velkém měřítku stane při dopadu meteoritu na mořskou hladinu. Pokud bude meteorit dostatečně velký, může způsobit globální vlnu tsunami a její negativní dopad se projeví celosvětově. V historii Země k takovým událostem docházelo relativně často a někdy byly spojeny i s vymírání rostlinných a živočišných druhů. Do kategorie vln tsunami lze zařadit i proces, který není spojen s oceánem, ale se jezery nebo přehradními nádržemi. Při skalním řícení nebo sesuvu půdy může dojít k vzedmutí hladiny ve vodní nádrži se stejnými dopady, jako má tsunami v pobřežních oblastech oceánu.

Pro úplnost dodejme, že ne každé podmořské zemětřesení nebo sesuv musí vést ke vzniku vlny tsunami nebo je její energie nízká, aby napáchala větší škody.

Pokud vznikne vlna tsunami, následuje její šíření všemi směry. Na volném oceánu tuto vlnu lodě prakticky nezaznamenají, její výška je totiž maximálně jednotky metrů a vlnová délka (vzdálenost dvou vrcholů) je i desítky kilometrů. Poměrně závratná je rychlost jejího šíření, takže dokáže tisícikilometrové vzdálenosti urazit během několika hodin. Vznik vlny tsunami dokáže odhalit monitorovací systém, který je velmi dobře funkční zejména v oblasti Tichého a Indického oceánu. V Atlantském oceánu je vznik tsunami poměrně vzácný.

Katastrofické události začínají až v okamžiku, kdy vlna dorazí k pobřeží. Dno se začíná přibližovat k hladině, takže velký objem vody si hledá volnou cestu a to vpřed a nahoru. Výška vlny tak může dosáhnout v krajním případě i několika desítek metrů, hodně také záleží na tvaru pobřeží. Na ploché pobřeží se voda vylije snáze a natéká postupně dále do vnitrozemí. Její rychlost není nijak závratná (jednotky až desítky km/h), ale předává obrovské množství energie, které se projevuje destrukcí prakticky všeho. Bohužel jsme v tento okamžik teprve v polovině události, protože voda, tentokrát spolu s troskami čehokoliv, se stejnou cestou vrací zpět do moře. Součástí pohybu velkým objemů vody je i eroze a usazování – na některých místech voda vymílá a odnáší půdu a sedimenty, na jiných místech je naopak ukládá.

U nás v České republice tento problém nemáme, ale cestujeme velmi často do přímořských destinací po celém světě. Zde nemůžeme vyloučit, že se s takovou událostí nesetkáme. Zatímco obyvatelé východního pobřeží Japonska se s tsunami setkají několikrát za život, my z vnitrozemí to prakticky neznáme. I to je důvod, proč bylo spousta zbytečných objetí při tsunami v roce 2004 v oblasti Thajska a Indonésie.

Hlavním znakem blížící se tsunami je neobvyklý ústup mořské hladiny – voda se stáhne i z míst, kde normálně bývá i při odlivu. Pokud jste turista, nemusíte si této události všimnout. V tento okamžik už jediné, co můžete udělat, je urychleně se přemístit na výše položené místo a doufat, že jste dostatečně vysoko. Je také dobré vědět, že tsunami obvykle dorazí v několika vlnách. V ohrožených oblastech vydávají seismologové prostřednictví místních úřadů varování, a i když někdy bývá nenaplněno, není radno jej podceňovat.

Hledáte další informace? Zkuste tyto odkazy:

• https://www.sci.muni.cz/~herber/tsunami.htm
• https://tsunami.gov/
• https://www.national-geographic.cz/magazin-ng/sto-tisic-mrtvych-ptaku-a-dalsi-mene-zname-dusledky-tsunami-v-japonsku-20190618.html