Cesty elektřiny

Jednotlivé cívky musíme nejprve propojit kabelem k měřícímu přístroji (tedy přepojujeme konektor kabelu mezi jednotlivými cívkami)

Poté s nimi jezdíme pod magnetem a sledujeme, jestli rozkmitají ručičku elektrického napětí. Protože napětí závisí i na rychlosti pohybu, snažíme pohybovat všemi cívkami zhruba stejně rychle. Porovnáváme výsledky pro různé počty závitů a natočení cívky. Můžeme hledat radu i v popisku exponátu.

Napětí vzniklé pohybem cívek bude tím větší

a) čím víc bude smyčka naležato (a tedy jí bude procházet víc magnetických indukčních čar, které směřují od jednoho pólu magnetu k druhému)
b) čím více závitů cívka má

Vyzkoušej si pohánět všechny přístroje a zamysli se nad rozdíly, na které přijdeš.

Nejvíce energie na rozsvícení potřebují halogeny u automobilu.

Pozoruj, co se ve válci děje, pokud s ním nehýbeš a co se změní ve chvíli, kdy s ním pohneš. Co roztáčí turbínu?

Turbína každé elektrárny je poháněna nějakým prouděním - v tepelných elektrárnách je to proudění zahřáté vody, ve vodních elektrárnách na řekách a přehradách se využívá energie vody, která teče řekou. Pohyb větru roztáčí vrtule větrných elektráren.
V přílivových elektrárnách je zdrojem pohybové energie střídající se příliv a odliv. Voda proudí směrem na pevninu a poté zase zpět od ní v pravidelných intervalech. To znamená, že ve stojaté vodě by elektrárna nefungovala, nemělo by ji co roztáčet.

Sestav celý proces, který v elektrárně probíhá, a zaměř se na to, které součásti mají stejně barevný rámeček. Zkus přijít na téma, které je spojuje.

Pokud určité napětí vzniká mezi dvěma různými materiály, stejně velké (ale opačně orientované) vznikne pokud materiály prohodíme. V našem zapojení se napětí od jednotlivých osob sčítá.

Nulové napětí vznikne když si vybereme elektrody zrcadlově obráceně (např. jeden má ruce položené na měděné vlevo a hliníkové vpravo a druhý na hliníkové vlevo a měděné vpravo). Protože je část napětí lidské baterie ztracena na kůži, záleží i na tom jestli se oba dotýkáme elektrod stejně (stejné plochy rukou, stejně mokré/suché ruce)

Zamyslete se nad tím, jaké věci stoupají (např. ve vzduchu) samovolně nahoru.

Kanálem výboje teče elektrický proud, který při průchodu vzduchem vytváří teplo. Protože je ohřátý vzduch řidší než vzduch studený, bude stoupat vzhůru a přitom unášet výboj s sebou.

Pohrajeme si s otočnými spínači, dokud nebudou svítit všechny žárovky. Pak porovnáváme oba dva obvody a hledáme rozdíly.

Rozdíl je především v napětí a proudu spotřebičů (paralelní zapojení znamená stejné napětí na všech paralelně zapojených spotřebičích, zatímco sériové znamená stejný proud).

V praxi je důležité, že při paralelním zapojení je proud spotřebičem určen jen jeho vlastnostmi a ne jiným spotřebičem. Tedy například světlo žárovky (závisí na proudu) nezeslábne při paralelním zapojení druhé.

Musíme se zblízka podívat na diodu uvnitř válečku a prozkoumat její vzhled - dá se nějak odlišit jedna strana od druhé?

Různé diody mají různá značení - ať už barevný proužek, delší drátek na jednom konci nebo větší plošku kontaktního plíšku. Tyto znaky obvykle označují kladný pól.

Zkusíme nejprve roztáčet pomocívšech tří cívek a postupně zkoušíme načasování zapojení jednotlivých cívek, tak aby nám stačily jen dvě.

Otáčet motor pomocí jediné cívky je obtížné, ale pokud je už motor roztočený povést se to může.

Zatímco nám se tento úkol může povést i s jednou nebo dvěma cívkami, u opravdového motoru (tohoto typu) je kvůli spolehlivosti nutné využívat všechny tři cívky (jen dvěma bychom s trochou smůly motor mohli roztočit naopak).