Kontinentální drift

Pohyb litosférických desek umožňuje zemský plášť pod nimi, který obsahuje četná místa, kde jsou horniny ve stavu blízkém tavení. Tato část, označovaná jako astenosféra, se chová plasticky, takže si litosféru můžeme představit jako polystyrenové desky plující po vodní hladině.

Ve skutečnosti je ale pohyb litosférických desek velmi pomalý, dosahuje maximálně 18 cm za jeden rok, většinou je to ale méně. Na některých místech litosférické desky zanikají, a protože se objem planety nemění, musí na jiném místě stejný objem vznikat.

Místo, kde přibývá hmota litosféry, se označuje jako rift. Z pláště se zde k povrchu tlačí magmatická tavenina a odtlačuje sousední litosférické desky vzájemně opačným směrem. To se děje na tzv. středooceánských hřbetech (např. středoatlantský hřbet) hluboko pod hladinou oceánu. Někdy k tomu dochází i na kontinentu, příkladem je oblast východní Afriky.

Hmota litosférických desek ubývá v místech, kde se desky pohybují proti sobě. Výsledek tohoto pohybu může být různý. Kolidují-li dva kontinenty, vzniká během milionů let horské pásmo, jako jsou například Alpy nebo Himaláje. Potkají-li se různé typy litosférických desek, podsouvá se oceánská pod kontinentální a vzniká subdukční zóna. Tyto kolize jsou doprovázeny vulkanickou činností a zemětřesením (exponát Zemětřesná deska).

Popsané procesy se dějí na Zemi nepřetržitě. Plocha kontinentů v posledních stovkách milionů let jen pomalu přibývá, to co nově vzniká a zaniká, jsou oceány. Z našeho pohledu se to však jeví jako pohyb kontinentů po povrchu planety. Občas se stane (občas zde znamená stovky milionů let), že se všechny kontinenty spojí v jediný a vznikne obrovský superkontinent. Naposledy k tomu došlo v průběhu permu (před 250 mil. let), kdy vznikl superkontinent Pangea a vydržel až do jury, kdy se začal postupně rozpadat na současné kontinenty.

Současné rozložení kontinentů na povrchu planety je výsledkem 250 milionů let dlouhého vývoje, na jehož počátku stál superkontinent Pangea. Jak vznikla Pangea, si můžeme přiblížit v několika krocích.

Počátek této události musíme hledat na konci devonu (420–359 mil. let), tedy před asi 360 milióny let. Převážně na jižní polokouli ležel velký kontinent Gondwana spolu s několika menšími kontinenty a na severní polokouli se nacházela Laurusie. Gondwana se pomalu posunovala k severu a některé menší kontinenty vzájemně kolidovaly a společně se propojovaly. Začalo tak variské vrásnění. Na pevnině se začínají intenzivně rozvíjet kapradiny, přesličky a plavuně, většina z nich dosahuje stromovitého vzrůstu. Z živočichů se objevuje hmyz a první obojživelníci. Většina živočichů stále žije ve vodním prostředí, běžní jsou trilobiti, primitivní ryby a různé typy mlžů.

V karbonu (359–299 mil. let) začíná hlavní kolize mezi Gondwanou a Laurusií, probíhají hlavní fáze variského vrásnění a vytváří se základ budoucího superkontinentu Pangey. Na pevninách stále vládnou přesličky, plavuně a kapradiny, jejich ukládáním v lagunách a jezerech vznikají obrovské zásoby černého uhlí. Z živočichů jsou v suchozemském prostředí nejběžnější obojživelníci a hmyz.

Na konci prvohor – v permu (299–252 mil. let) – probíhají poslední události variského vrásnění a vzniká superkontinent Pangea obklopený obrovským oceánem Panthalassa. Na kontinentech se objevují první plazi jako předzvěst jejich masivního nástupu v druhohorách. Dochází k významné změně ve světě rostlin, vládu přebírají nahosemenné rostliny jako jehličnany, kordaity nebo cykasy. Konec permu je ve znamení největšího vymírání života v historii planety – zmizelo až 90 % vodních organismů a na souši ubyly 2/3 živočichů a rostlin.

V triasu (252–201 mil. let), prvním útvaru druhohor, stále existuje Pangea jako obrovský kontinent. Zvolna se začíná formovat oceán Tethys, který v budoucnu Pangeu rozdělí na severní a jižní část. V triasu se výrazně oteplilo klima, takže Země nemá své polární ledové čepičky. Život se poměrně rychle obnovuje, na kontinentech začínají převládat plazi – zastoupeni jsou dinosauři, krokodýli, hadi nebo želvy. V moři vládnou hlavonožci – amoniti, jejichž zkamenělé schránky nacházíme v sedimentech z tohoto období. Největší nalezený exemplář měří 2,3 metru. Mezi rostlinami definitivně převládají nahosemenné – jehličnany, cykasovité a ginkovité. Kapradiny, přesličky a plavuně zvolna ustupují a ztrácí svůj stromovitý charakter.

Počátkem rozpadu superkontinentu Pangey je jurský útvar (201–145 mil. let). Dochází k založení Atlantského oceánu a postupnému oddělování Ameriky od Evropy a Afriky. Rovněž vzniká prvotní Indický a Tichý oceán. Indická deska se odděluje od Antarktidy a Austrálie a začíná se pohybovat k severu. Klima na kontinentech je stále velmi teplé, na souši zcela dominují plazi – dinosauři, část z nich žije i v mořích. Vzduch si začínají podmaňovat létavé formy plazů a z nich se začínají vyvíjet první ptáci. Savci již existují, ale jen malé formy.

V křídě (145–66 mil. let) pokračuje rozšiřování Atlantského oceánu, Indický kontinent začíná kolidovat s Asií za vzniku Himalájí, odděluje se Austrálie od Antarktidy putující k jihu, mezi Evropou a Afrikou se vytvořil oceán Tethys. Křída patří k nejteplejším obdobím planety, mořská hladina stoupla až o 200 m, souš tvoří jen 18 % povrchu planety (dnes 29 %). Na souši pozvolna končí vláda dinosaurů a to rozsáhlým vymíráním, které se spojuje s dopadem velkého asteroidu na zemský povrch. V říši rostlin byly nahosemenné rostliny nahrazeny kvetoucími krytosemennými.

V kenozoiku (zahrnuje třetihory a čtvrtohory) začíná rozložení kontinentů stále více připomínat současný stav. Významně se rozšiřuje Atlantský oceán, Austrálie se dále posunuje k severu. Od Evropy až do východní Asie dochází k alpinské orogenezi a vyzdvižení velkých horstev – Alpy, Karpaty, Zagros, Himaláje. Na počátku třetihor jsou průměrné teploty z dnešního pohledu ještě vysoké, ale postupně se začíná ochlazovat s občasnými výkyvy a během čtvrtohor se vystřídá pět dob ledových. V závěru třetihor se na Zemi objevuje první člověk (zástupci čeledi Hominidae). Moře obývají velcí žraloci a kytovci, na souši patří k nejběžnějším savci, ptáci, hadi a hmyz.

V současnosti žijeme v útvaru, který vědci označují jako čtvrtohory. Už 12 000 let trvá doba meziledová, které se vyznačuje teplejším klimatem. Důkazem toho, že v době ledové pokrýval ledovec i část České republiky, jsou tzv. bludné balvany, které k nám ledovec „donesl“ ze Skandinávie. Mamuti vymřeli kvůli jejich neschopnosti přizpůsobit se novým klimatickým podmínkám. Dochází k nejvýznamnější proměně krajiny a to vlivem člověka.

Dnešní rozložení kontinentů dobře známe, jejich pohyb bude i nadále pokračovat. Tak, jak se rozevírá Atlantský oceán rychlostí několika centimetrů za rok, budou se vzdalovat Amerika od Evropy a Afriky, postupně se uzavře a zanikne Středozemní moře (takže nebudeme jezdit do Chorvatska k moři), oddělí se východní okraj Afriky a vznikne zde oceán nebo bude pokračovat pohyb Austrálie směrem k severu. Vývoj klimatu by měl zvolna směřovat k době ledové, ale dnes do toho procesu bohužel intenzivně zasahuje lidstvo, ale to už je jiný příběh.